Z Jakubského náměstí se ozývá rocková hudba. Na improvizovaném pódiu za kostelem vítá alternativní skupina Utopenci ve vlasech desítky lidí. Před kapelou stojí nelehký úkol - zaujmout značně nesourodé publikum, které se na ní sešlo. V hloučcích se mísí studenti a střední generace. A jelikož je tak brzy, že ještě ani Večerníček nezačal, na koncert dorazili i rodiče s dětmi. První odvážlivci se pouštějí do tanečních kreací, většina se ale teprve rozkoukává.
Do očí bije ale daleko nápadnější rozdíl než je ten věkový. Někteří lidé se za pár minut či nejpozději hodin vrátí domů a vyspí se ve své posteli. Několik účastníků s batohy na zádech, ze kterých vykukují karimatky, však ulehne do teplých postelí až o den později. Dnes zažijí dobrodružství, stráví noc venku a přespí na zemi s bezdomovci - pokud si to ještě nerozmyslí.
Nocleh na dlažbě - pro někoho zpestření, pro jiné každodenní realita
Přikrývku pro dnešní noc si nesou na zádech i dvě ženy středního věku, sestry Vendula s Barborou, které si nepřály zveřejnit příjmení. „Máme to otevřený, nevíme ještě, jestli tady budeme spát, máme to blízko domů. Přišly jsme asi kvůli tomu pohledu na ty lidi, abychom si prožily, jak jim je a vážily si toho, co máme. Člověk neví, co bude za měsíc, nemyslím si sice, že bych skončila na ulici, ale to si oni třeba také ze začátku nemysleli,“ popisuje svou motivaci Vendula, kterou akce zaujala natolik, že přijela až z Mikulova a přesvědčila Barboru, aby s ní na Noc venku šla.
Ta přikyvuje, že to byl skutečně Vendulin nápad. „Jsem tu taky proto, že mám nějaké přátele, kteří byli chvíli na ulici. Už nejsou, přestali pít a dostali se do normálního života. Nikdy jsem lidi, co jsou na dně, neodsuzovala“, dodává Barbora. Sestry se shodují, že ze zimy strach nemají, protože si vzaly teplé oblečení a spacáky. „Trošku se bojím alkoholu, jsou tady agresoři, je to vidět, někteří lidi už jsou dost opilí. Nemůžeme vědět, co pak udělají, “ svěřuje se Barbora.
Kousek opodál přešlapují dva mladí kluci, kteří se také rozhodli strávit noc venku. „Dozvěděl jsem se o tom přes Facebook a přišlo mi to jako super akce, se kterou zatím nemám žádnou zkušenost,“ vysvětluje tmavovlasý student Boris Prudík, proč přišel na Jakubské náměstí.
Zvědavost přivedla i jeho kamaráda Kryštofa Horáka. „Příjemně mě překvapilo, že je tady i kulturní program, myslel jsem si, že se tady bude prostě jen spát a že nám pustí maximálně nějaký film na dobrou noc. Těším se na varhanní koncert,“ říká Horák. Desítky příchozích si ale nemohou vybrat, jestli půjdou domů dnes, nebo až zítra jako dnešní "dobrovolní bezdomovci".
U jednoho ze stánků, které přichystala Armáda spásy a Diecézní charita, se neustále tvoří fronta. Rozdává se u něj polévka, guláš, buchty a horký čaj. Občerstvení je sice pro každého, nejvíc ho ale oceňují pochopitelně ti nejvíc hladoví. „Také jsme tam s Borisem byli, dostali jsme dvojitou porci guláše a buchty, všechno bylo výborný. Teplý čaj nás povzbudil. Pro ty bezdomovce to určitě znamená daleko víc než pro nás,“ vypráví Horák.
Noc venku se teprve rozjíždí. Až dohrají Utopenci ve vlasech, v kostele zazní mše svatá, po které bude uvnitř následovat dokument Ladislava Kaboše Kde končí peklo, začíná naděje. Druhou kapelou, která bez honoráře zpříjemní večer všem účastníkům Noci venku, bude Tumpach Kvoč. Po desáté hodině zahraje varhaník Ondřej Maňák. Těsně před jedenáctou hodinou se bude držet pieta za lidi bez domova. V jedenáct oficiální program skončí a půjde se hromadně spát, společný budíček je plánovaný na půl sedmou ráno.
„Spaní venku jsem si užil,“ říká jeden z odvážlivců
Je pátek a organizátoři oznamují, že celé akce se zúčastnily zhruba čtyři stovky lidí z nichž na náměstí přespalo asi čtyřicet odvážlivců. Celkem se pro lidi bez domova vybralo dvě stě kilo potravin a oblečení. Studenti biologie Boris Prudík a Kryštof Horák patří mezi ty, kteří se nezalekli nepohodlí spaní na zemi ani zimy, od bodu mrazu je dělily pouhé čtyři stupně. Za účast na Noci venku dostali diplom.
„Šli jsme si všichni lehnout chvilku po jedenácté hodině. Před spaním jsme si povídali. Celá noc proběhla klidně, žádné konflikty se víceméně nekonaly, pár opilých lidí, ostatní brzy napomenuli. Nejvíce rušivé bylo vlastně světlo a hluk města. Noc byla klidná i díky tomu, že jsme měli ochranu v podobě bezdomovců a členů charity, kteří celou noc nespali a hlídali nás. Jeden bezdomovec, se kterým jsem se bavil ráno, říkal, že šel v noci náhodou kolem a nakonec se přidal k hlídajícím, protože ho to zaujalo," vypráví Kryštof Horák, jak celé spaní probíhalo.
„Ráno se nás vyptával, co nám to přineslo, jak to hodnotíme, a proč jsme se účastnili. Vyprávěl nám svůj příběh a byl rád, že někoho zajímá. Říkal, že v krizi člověk pozná, kdo je kamarád a kdo je jen známý. To bylo asi také to, co se mi na celé akci nejvíc líbilo, že jsme si mohli s nimi jen popovídat a potěšit je tím, že je vyslechnu. V noci nám zima nebyla, protože jsme měli dobré spacáky a oblečení, chudáci ti, kteří nemají čím se přikrýt! Dobrá byla i zkušenost se spaním na silnější vrstvě kartonu, který jsme předtím našli v kontejneru, výborně nás od země izoloval. Ráno jsme vstávali společně o půl sedmé, hned jsme dostali teplý čaj a pak se postupně rozcházeli," dodává mladík.
